Zpět
 
Užitečný článek6 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Sebeuvědomování

K čemu je dobré uvědomovat si, co cítíme

Na kolej jsem se vracela se srdcem ztěžklým zoufalstvím. Zrovna jsem se dozvěděla, jak dopadla moje zkouška z organické chemie. Ani teď jsem ji neudělala… a bylo to napotřetí! Zbývá mi už jenom děkanát. V naprostém zoufalství jsem padla na postel. Jestli to takhle půjde dál, jak bych mohla tu medicínu udělat?

Nepřipadá vám to povědomé? Takové pocity přijdou dříve nebo později na každého z nás. Je úplně normální, že na nás z takových věcí padne deprese; když se z ní ale nedokážeme dostat, začne to být problém. Jde samozřejmě o to, abychom se pohnuli z depresivního stavu a šli dál, aniž bychom ublížili sobě nebo jiným. V mém případě by například nebylo moudré propíchnout pneumatiky profesorova auta.

Proces, kterým se propracováváme skrze zklamání, začíná sebeuvědomováním. Ze všech bytostí, které Bůh stvořil, je člověk jediný, kdo dokáže jako by vystoupit z vlastního já, udělat krok stranou a uvažovat, o čem to vlastně přemýšlí, co cítí a co dělá. Jsme obdařeni skutečně jedinečnou schopností a tato schopnost může být mocným nástrojem. Jenomže nám nebude k ničemu, když nebudeme vědět, jak ji používat. Dokonce se dá říct, že u osob s narušeným duševním zdravím lze pozorovat ztrátu funkční schopnosti přemýšlet o vlastních myšlenkách, pocitech nebo jednání, či dokonce o všech uvedených oblastech.

Když o někom uslyšíte, že ráno nedokáže vstát z postele, pustit se do práce a udělat ji, že neumí řešit konflikt, nebo se o něm říká, že je věčně naštvaný, pravděpodobně v jeho životě schází přinejmenším jedna podstatná věc. Takový člověk postrádá schopnost sebeuvědomování, totiž schopnost pozorovat emoce ve svém nitru, přemýšlet o nich a případně uplatnit sebenápravu. Když někdo vjede do křižovatky, přestože máte přednost vy, a vy jste z toho celý den mrzutí, uvědomujete si, co se ve vás po citové stránce odehrává? To je jenom jeden z příkladů situace, ve které se uplatní schopnost sebeuvědomování. Je však třeba, aby po sebeuvědomování následovala sebenáprava, která vyžaduje charakterové vlastnosti, jako jsou pokora, trpělivost a upřímnost… a obzvláště schopnost přiznat si, že jsme zareagovali nevhodně.

Jak posílit svou schopnost sebeuvědomování? Například tím, že si budeme všímat svého chování a výrazu své tváře. Když dejme tomu někdo poté, co se v noci normálně vyspal, dlouho spí i během dne, a když to tak pokračuje několik dní, je to příznak, že něco není v pořádku. Je to dost možná depresivní spánek. Já jsem si zase tehdy, když jsem neudělala zkoušku z organické chemie, říkala, že mám prostě špatný den. To ale není přiměřená reakce. Člověk, který je na tom po stránce emoční inteligence dobře, dokáže pozorovat svoje vlastní chování a rozumně je posoudit. Nebude se například pokoušet hledat výmluvy nebo tvrdit, že za to může někdo jiný. Řekne si dejme tomu: „Tohle není normální; vypadá to na depresivní spánek. Musím začít přemýšlet, co za tím asi je, a jestli by se nenašlo něco jiného než spánek, co by mi mohlo pomoct. Třeba cvičení.“

Najít základní příčinu, která je v pozadí depresivního spánku, je klíčový krok k sebenápravě. Zkuste se zamyslet nad svým životem v uplynulých šesti týdnech. Pozorujete nějaké vzorce chování, které vypovídají o tom, jak se vypořádáváte se stresem, úzkostí nebo depresí? Jak se zbavit těch nezdravých vzorců? Jednou z možností je požádat blízkého a důvěryhodného kamaráda či kamarádku o zpětnou vazbu v oblasti zvládání emocí a popovídat si o tom, jaké změny by vám mohly pomoci dosáhnout pokroku.

Rozvíjení emoční inteligence je cesta. Dobrá zpráva ovšem je, že všichni můžeme postupovat kupředu a růst.


 
 
<< HIV: Život s nadějíProč je život tak těžký? >>