Zpět
 
Užitečný článek11 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Velké nevyhnutelno

Jak čelit smrti a umírání?

Brandon Markette

Pokud existuje nějaká univerzální zkušenost, která spojuje lidi v celé historii a na celém světě, pak je to smrt. Smrt je něco, s čím se setkáváme všichni – žádné tělesné cvičení, dieta, meditační techniky nebo množství peněz nám neumožní se jí vyhnout. Je to něco, co dokonale stírá rozdíly mezi lidmi.

Definitivnost smrti spolu s nejistotou ohledně toho, co člověka čeká po ní, vede u mnoha lidí ke strachu. Vidíme to všude kolem sebe, když se snažíme zastavit proces stárnutí. Doufáme, že další pilulka, další operace nebo objev v genetice budou klíčem k prodloužení života.

Tváří v tvář smrti s pokojem… život po smrti

Ne všichni se ovšem dívají na smrt se strachem a nejistotou. Před několika lety se s tímto nepřítelem bez tváře setkal jeden můj přítel. Když mu bylo 16, zjistili mu lékaři rakovinu žaludku. Zkoušeli všechny možné metody léčby, které měli k dispozici, ale bez úspěchu. Rok a půl Rober pobýval ve třech nemocnicích ve dvou městech. Za tu dobu zhubl o dobrých 40 kilo a ztratil vlasy. Léčil se během hospitalizace i jako amblulantní pacient. Je smutné, že po 18 měsících už pro něj medicína nemohla nic udělat.

Když lékaři vyčerpali veškeré dostupné prostředky, udělali to jediné, co jim zbylo. Poslali ho domů, aby si zkusil užít poslední dny svého života. V tu dobu jsem byl velice smutný, protože jsem se bál, že ztratím přítele; také jsem se zlobil na Boha. Zlobil jsem se na něj proto, že Bůh Roberta neuzdravil, a také proto, že Robert přijde o tolik věcí.

Vypořádat se se smrtí…

Je překvapivé, že Robert můj hněv nesdílel. Naopak, zdálo se, že svému děsivému osudu čelí asi tak se stejnou mírou obav, jako když jde člověk na první rande. Dodnes když si vzpomenu na pokoj, s nímž čelil bouři, nevycházím z údivu. Jeho klid nevyplýval z nějakého vrozeného flegmatismu, ani z postoje, který by se dal vyjádřit slovy „ale, vem to čert“. Vyplýval z rozhodnutí, které udělal jen několik měsíců před tím, než lékaři rozpoznali první příznaky. Díky tomuto rozhodnutí získal Robert pokoj s Bohem.

Jak může člověk mít život po smrti

Pokoj, který Robert získal, našel v Bibli. V listu Římanům se dočetl, že „všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Římanům 3,23). Také se dočetl, že „odplatou za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši“ (Římanům 6,23). Ježíš je tím, koho měl na mysli Izajáš, když napsal: „Bude mu dáno jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje“ (Izajáš 9,5). Vládce pokoje přišel na Zemi, aby každý člověk mohl najít pokoj s Bohem. Robert se rozhodl, že bude důvěřovat Ježíši, a tento pokoj byl v jeho životě zcela zjevný.

Život po smrti… naše rozhodnutí

Robert není jediným, kdo se musel rozhodnout. To musíme udělat všichni. Musíme se rozhodnout, zda přijmeme Boží dar věčného života. Pokud tento Boží dar odmítneme, jsme odsouzeni k duchovní smrti – věčnému oddělení od Boha. Pokud ho ovšem přijmeme, pak nám patří věčný život.

Třebaže tento věčný život neznamená, že unikneme fyzické smrti, můžeme se jí postavit mnohem snáze, protože víme, že vede k věčnému životu v nebi. Tuto pravdu objevil Robert a vztah s Bohem, který z ní vyplynul, změnil celý jeho život. Tuto pravdu jsem objevil i já a můj vztah s Bohem má vliv na každý okamžik mého života.

Pokud stojíte tváří v tvář smrti a přemýšlíte o životě po smrti, anebo se potýkáte se životem jako takovým, ujišťuji vás, že i vy můžete najít pokoj a naději. Můžete si také přečíst Život s nadějí - perspektiva od umírajícího studenta.


 
 
Kde je Bůh, když dojde k tragédii? >>