Zpět
 
Užitečný článek33 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Proč bychom měli věřit Bibli?

Jak víme, že Bible, kterou máme dnes, je důvěryhodná?

Bible o sobě tvrdí, že je jedinečným Božím sdělením lidstvu. Na jejím poselství stavěly a staví svůj život miliardy lidí. A miliony za to zemřely.

Může inteligentní člověk Bibli vůbec věřit?

Ano. Bible není sbírka pohádek. Na rozdíl od jiných duchovních knih nevyžaduje od čtenáře slepou víru. Její historickou přesnost i nárok na božský původ podporuje několik kategorií důkazů:

  • Dějiny starověku dokládají přesnost Bible jako záznamu dějin.
  • Evangelia představují čtyři hodnověrné zdroje informací o Ježíšově životě.
  • Archeologie potvrzuje pravdivost biblického záznamu.
  • Textová kritika potvrzuje, že obsah biblických knih se od jejich vzniku nezměnil.

Historikové potvrzují, že to, co říká Bible o Ježíši, odpovídá skutečnosti.

Bible uvádí, že Ježíš z Nazareta vykonal mnoho zázraků, Římané ho popravili a vstal z mrtvých. Biblický záznam Ježíšova života i života jeho následovníků potvrzuje mnoho starověkých historiků.

Říman Cornelius Tacitus z druhé poloviny prvního století n. l. je považován za jednoho z obzvlášť přesných historiků starověku.1 V jeho Letopisech nacházíme následující zmínku:

Aby tedy potlačil tu pověst, nastrčil Nero jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid… nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilátem popraven.2

Josephus Flavius byl židovský historik (asi 37 n. l. až asi 100 n. l.). V jeho díle Židovské starožitnosti narazíme na jistý text, který se stručně zmiňuje o Ježíši a jeho poslání:

A někdy v té době se objevil Ježíš, moudrý člověk, je-li opravdu správné nazývat ho člověkem, činil totiž podivuhodné věci a vyučoval ty, které těší poznávat pravdu. Následovalo ho mnoho Židů a také mnoho Řeků. Byl to Kristus. A když ho dal Pilát na návrh našich předních mužů ukřižovat, ti, kdo ho od počátku milovali, ho neopustili, neboť třetího dne se jim znovu ukázal živý, jak o něm spolu s desetitisíci jiných úžasných věcí předpovídali Boží proroci. A toto pokolení, nazvané po něm křesťany, dosud není vymýceno. (Flavius, Starožitnosti XVIII 3).3

Také Suetonius, Plinius Mladší a Thallus psali o křesťanech, jejich způsobu uctívání a o tom, že byli pronásledováni. Zmínky, které nacházíme v jejich dílech, potvrzují údaje, které známe z Nového zákona.

Dokonce i židovský Talmud, který rozhodně není Ježíši příznivě nakloněn, potvrzuje základní fakta o jeho životě. Podle Talmudu byl Ježíš počat mimo manželství, shromažďoval kolem sebe učedníky, rouhal se Bohu v tom, co tvrdil o sobě samém, a dělal zázraky. Ty ovšem Talmud připisuje čarodějnictví, nikoliv Bohu.4

Jsou to pozoruhodné informace, když vezmeme v úvahu skutečnost, že se většina starověkých historiků zaměřovala na přední politiky a vojevůdce, a ne na neznámé rabíny v odlehlých provinciích Římské říše. Přesto starověcí historikové římského, řeckého i židovského původu, kteří nejsou křesťany, potvrzují významné události, o nichž pojednává Nový zákon.

Jsou záznamy evangelií spolehlivé?

Historikové, kteří v Ježíše Krista nevěřili, zaznamenali některá obecná fakta o jeho životě, ovšem lidé z jeho blízkého okruhu sepsali podrobnější pojednání založená na zprávách očitých svědků. Jsou to takzvaná evangelia, první čtyři knihy Nového zákona. Jak si můžeme být jisti, že tyto Ježíšovy životopisy jsou přesné?

Když se historikové snaží posoudit, zda je životopis důvěryhodný, pokládají si otázku: Kolik dalších zdrojů uvádí o dotyčném stejné informace? Funguje to asi takhle. Představte si, že sbíráte životopisy amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Najdete spoustu knih o jeho rodině, o jeho prezidentském období, o tom, jak řešil krizi na Kubě. Skoro všechny životopisy budou uvádět podobná fakta. Ale co když narazíte na knihu, podle níž působil prezident Kennedy deset let jako kněz v Jižní Africe? Vzhledem k tomu, že podle ostatních životopisů strávil ta léta ve Spojených státech, se rozumný historik přikloní k názoru záznamů, které se shodují.

Máme více záznamů uvádějících tatáž fakta i v případě Ježíše z Nazareta? Ano. I když se evangelia zbytečně neopakují a nenajdeme ve všech tytéž informace, vyprávějí v podstatě stejný příběh.

   Matouš  Marek  Lukáš  Jan 
 Ježíš se narodil z panny 1,18-25  -  1,27 a 34  -
 Narodil se v Betlémě  2,1  -   2,4   -
 Žil v Nazaretě  2,23  1,9 a 24   2,51;4,16   1,45-46 
 Nechal se pokřtít Janem Křtitelem  3,1-15  1,4-9   3,1-22   -
 Uzdravoval   4,24 +dále  1,34+dál  4,40 +dál  9,7
 Chodil po vodě  14,25  6,48  -  6,19
 Nasytil 5.000 lidí pěti chleby a dvěma rybami  14,7  6,38  9,13  6,9
 Učil obyčejné lidi  5,1  4,25;7,28  9,11  18,20
 Stýkal se s opovrhovanými  9,10; 21,31  2,15-16  5,29, 7,29  8,3
 Měl spory s náboženskými představiteli  15,7  7,6  12,56  8,1-58
 Náboženští vůdcové plánovali, jak ho zabít  12,14  3,6  19,47  11,45- 57
 Náboženští vůdcové ho vydali Římanům  27,1, 2  15,1  23,1  18,28
 Ježíš byl bičován  27,26  15,15  -  19,1
 Zemřel na kříži  27,26-50  15,22-37  23,33-46  19,16-30
 Byl pohřben  27,57-61  15,43-47  23,50-55  19,38-42
 Vstal z mrtvých a zjevil se učedníkům  28,1-20  16,1-20  24,1-53  20,1-31

Dvě z evangelií napsali apoštolové Matouš a Jan, kteří Ježíše osobně znali a strávili s ním na cestách přes tři roky. Zbývající dvě sepsali Marek a Lukáš, blízcí spolupracovníci apoštolů. Tito pisatelé měli přímý přístup k faktům, která zaznamenali. Raná církev všechna tato čtyři evangelia uznávala, protože byla v souladu s fakty, která byla o Ježíši všeobecně známá.

Každý z autorů evangelií sepsal velmi podrobný záznam. Jak se dá u několika životopisů historické osobnosti čekat, styly se různí, ale údaje souhlasí. Víme, že evangelia nejsou pouhými výmysly svých autorů, protože uvádějí zeměpisná jména a podrobnosti týkající se dané kultury, které potvrzují historikové i archeologové.
Je řada témat, k nimž by si raná církev velmi přála znát Ježíšovo vyjádření, avšak mezi jeho zaznamenanými výroky je nenacházíme. I tato skutečnost svědčí o tom, že autoři evangelií byli poctiví a nevkládali Ježíši do úst slova, která by sloužila jejich zájmům. Máte-li zájem o ukázku jednoho z evangelií, klikněte sem.

Nezměnila se Bible postupem času a není současný text zkreslený?

Někteří lidé se domnívají, že Nový zákon byl tolikrát překládaný, že postupně došlo k porušení textu. Kdyby se překlady skutečně dělaly podle překladů, mohlo by k tomu dojít. Překlady však vycházejí z textových zdrojů v původní řečtině, hebrejštině a aramejštině, jejichž podklad tvoří tisíce starověkých opisů.

Na to, že je náš dnešní Nový zákon věrný originálu, můžeme tedy spoléhat například proto, že:

  1. Máme k dispozici obrovské množství ručně pořízených opisů (před vynalezením knihtisku) - přes 24 000.
  2. Tyto opisy si navzájem slovo od slova odpovídají, a to v 99,5 % textu.
  3. Doba vzniku těchto opisů je velmi blízká době sepsání původních textů (viz odkaz na konci této části článku).

Když navzájem porovnáme texty jednotlivých opisů, je shoda zarážející. Občas se liší pravopis nebo pořadí slov, to má však minimální význam. Pokud jde o slovosled, Bruce M. Metzger, emeritní profesor na Princeton Thelogical Seminary, vysvětluje, že v angličtině je to obrovský rozdíl, když řeknete: ‚Dog bites man‘ nebo ‚Man bites dog‘. V angličtině na pořadí slov záleží. V řečtině ne. Podmět zůstává podmětem bez ohledu na to, kde ve větě stojí.5

Také Ravi Zacharias, hostující profesor na Oxfordské univerzitě, poznamenává: „Fakticky vzato je Nový zákon jednoznačně tím nejlépe doloženým starověkým spisem, a to jak v otázce samotného počtu dokumentů a časového rozpětí mezi událostmi a dokumenty, tak v otázce rozmanitosti dostupných dokumentů, které ho mohou potvrzovat nebo vyvracet. Mezi rukopisnými podklady pro starověká díla nenajdeme nic, co by se Novému zákonu, pokud jde o dostupnost textu a jeho ucelenost, vyrovnalo.“6

Nový zákon je nejspolehlivějším spisem starověku. To, že se text dochoval neporušený, je mnohem jistější než u Platónových spisů nebo u Homérovy Íliady. Zajímá-li vás srovnání Nového zákona a jiných starověkých textů, klikněte prosím sem.

I text Starého zákona se dochoval pozoruhodně neporušený. Přesnost našich moderních překladů potvrzuje velké množství starověkých opisů v hebrejštině i řečtině, a to včetně tzv. svitků od Mrtvého moře, které byly objeveny ve 20. století. Tyto svitky obsahují nejstarší dochované zlomky prakticky všech knih Starého zákona, pocházející přibližně z roku 150 př. n. l. Podobnost mezi textem svitků od Mrtvého moře a opisů vzniklých o tisíc let později ukazuje, s jakou pečlivostí opisovali židovští písaři Bibli.

Co říká o spolehlivosti Bible archeologie?

Archeologie nemůže dokázat, že Bible je psaným Božím slovem pro nás. Může ale potvrdit její historickou přesnost, a to také dělá. Archeologové znovu a znovu nacházejí jména vládních úředníků, králů, měst a svátků, o nichž se zmiňuje Bible – občas právě těch, o jejichž existenci historikové pochybovali. Janovo evangelium například vypráví, jak Ježíš uzdravil chromého u rybníka, hebrejsky zvaného Bethesda, v Jeruzalémě. Text dokonce hovoří o pěti sloupořadích, která k němu vedla. Znalci nepovažovali za pravděpodobné, že by takový rybník existoval, dokud ho archeologové neobjevili dvanáct metrů pod úrovní terénu, a to včetně zmíněných pěti kolonád.7

Bible obsahuje nepřeberné množství historických podrobností, takže archeologie zatím nemohla doložit všechno, o čem se Bible zmiňuje. Žádný archeologický nález však není v rozporu s biblickým záznamem.8

Pro srovnání uvádí novinář Lee Strobel o Knize Mormon toto: „Ačkoli Joseph Smith, zakladatel mormonské církve, tvrdil, že jeho Kniha Mormon je ‚nejsprávnější knihou na zemi‘, archeologické nálezy trvale vyvracející jeho tvrzení o událostech, k nimž údajně došlo před dávnými časy na amerických kontinentech. Vzpomínám si, jak jsem psal do Smithsonian Institute, abych se zeptal, zda existují nějaké důkazy, které by podporovaly výroky mormonismu. Přišla mi zcela jasná odpověď v tom smyslu, že jejich ‚archeologové nevidí žádnou přímou souvislost mezi archeologií Nového světa a tématem knihy‘. … ‚Jinými slovy žádná města z Knihy Mormon nebyla nikdy nalezena, žádná osoba, místo, národ nebo jméno z Knihy Mormon nebyly nikdy nalezeny…‘“9

Archeologie však identifikovala mnoho starověkých míst, která zmiňuje Lukáš ve Skutcích apoštolských, jedné z knih Nového zákona.  „Lukáš bez jediné chyby jmenuje celkem dvaatřicet zemí, dvaapadesát měst a devět ostrovů.“10

Archeologie také vyvrátila mnoho špatně podložených teorií na téma Bible. Na některých vysokých školách se například učilo, že Mojžíš nemohl napsat Pentateuch (Pět knih Mojžíšových, prvních pět knih v Bibli), protože v té době ještě nebylo vynalezeno písmo. Archeologové pak objevili takzvanou „černou stélu“.  „Je psána klínovým písmem a obsahuje detailní záznam Chammurapiho zákona. Vznikla snad až po Mojžíšově době? Kdepak. Nejenže pochází z doby starší, než je Mojžíšova, ale dokonce z dřívější, než je Abrahamova (asi 2000 před Kristem). Předchází Mojžíše nejméně o tři staletí.“11

Další významný archeologický nález potvrzující ranou existenci písma představují tabulky z Ebly, objevené v severní Sýrii roku 1974. Těchto 14 000 hliněných tabulek je datováno do roku 2300 př. n. l., tedy do doby o několik staletí starší, než je Abrahamova.12 Popisují místní kulturu způsobem, který v mnoha směrech připomíná to, co je zaznamenáno ve 12. až 50. kapitole 1. Mojžíšovy.

Archeologie tedy důsledně potvrzuje historickou přesnost Bible. Pro více informací se můžete podívat na Tabulku významných archeologických objevů.

Jsou v Bibli rozpory?

Občas zaslechneme, že Bible je plná rozporů, ale při pozorném zkoumání zjistíme, že to není pravda. Vlastně se dá říct, že na knihu takového rozsahu a záběru se v ní i těch jenom zdánlivých rozporů najde neobyčejně málo. Ta zdánlivě rozporná tvrzení, která skutečně existují, neznamenají žádnou katastrofu a nanejvýš probouzejí zvědavost. Netýkají se žádné významné události ani důležitého článku víry.

Uvedeme si příklad jednoho takzvaného rozporu. Pilát nařídil, aby na Ježíšův kříž připevnili tabulku s nápisem. Tři z evangelií zaznamenávají jeho znění:

  • V Matoušově evangeliu stojí: „To je Ježíš, král Židů.“
  • V Markově evangeliu čteme: „Král Židů.
  • V Janově evangeliu nacházíme: „Ježíš Nazaretský, král židovský.“

Přesné znění se liší, proto to vypadá jako rozpor. Pozoruhodné ovšem je, že všichni tři evangelisté tak podrobně popisují tutéž událost, totiž Ježíšovo ukřižování. Na tom se všichni shodnou. Dokonce se zmiňují i o nápisu připevněném ke kříži a jeho význam je ve všech třech záznamech stejný!

A co přesné znění? V původním jazyce evangelií, řečtině, nepoužívali uvozovky, kterými označujeme přímou citaci v dnešní době. Autoři evangelií tedy použili nepřímou citaci, což vysvětluje drobné rozdíly mezi zněním daných veršů.

Nebo jiný příklad zdánlivého rozporu: Byl Ježíš v hrobě dvě nebo tři noci, než byl vzkříšen? Před ukřižováním totiž prohlásil: „Vždyť jako ‚byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci‘, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Matouš 12,40 ČSP). Marek zaznamenává jiný Ježíšův výrok: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane“ (Marek 10,33-34).

Ježíš byl zabit v pátek a to, že byl vzkříšen, se zjistilo v neděli. Jak tedy mohl strávit v hrobě tři dny a tři noci? V Ježíšově době se ale běžně označovala část dne či noci za celý den a noc; byl to běžný způsob obrazného vyjadřování. Pátek, sobotu a neděli by proto v tehdejší kultuře označili za tři dny a tři noci. I my dnes občas říkáme něco podobného. Když někdo prohlásí: „Dneska jsem celý den nakupoval,“ je nám jasné, že tím pravděpodobně nemyslí čtyřiadvacet hodin.

Toto jsou typické zdánlivé rozpory v Novém zákoně. Většinu z nich lze vyřešit pozorným prozkoumáním samotného biblického textu nebo studiem jeho historického pozadí.

Kdo napsal Nový zákon? Proč bychom neměli uznat apokryfa, Jidášovo evangelium nebo Tomášovo evangelium?

Existují solidní důvody, proč se spolehnout na dnešní seznam knih Nového zákona. Tyto knihy přijala církev prakticky hned poté, co byly sepsány. Jejich autory byli Ježíšovi učedníci nebo jeho přímí následovníci, kterým svěřil vedení prvotní církve. Autoři evangelií Matouš a Jan patřili k Ježíšovým nejbližším učedníkům. Marek a Lukáš byli společníci apoštolů a s Ježíšovým životem se seznámili díky jejich vyprávění.

I další autoři knih Nového zákona znali Ježíše z první ruky: Jakub a Juda byli jeho nevlastní bratři, kteří v něho zpočátku nevěřili. Petr byl jeden z dvanácti apoštolů. Pavel zpočátku křesťanství nenáviděl, ale stal se apoštolem poté, co se mu Ježíš zjevil. Kromě toho byl ve styku s jinými apoštoly.

Obsah novozákonních knih byl v souladu s tím, co viděly tisíce svědků na vlastní oči. Když pak o mnoho desítek let později vznikly jiné knihy (například Jidášovo evangelium, které napsala sekta gnostiků mezi lety 130-170 n. l., tedy dlouho po Jidášově smrti), nečinilo církvi potíže rozpoznat, že se jedná o padělky. Tomášovo evangelium, které pochází asi z roku 140 n. l. a mylně nese apoštolovo jméno, je dalším příkladem takového padělku. Tyto spisy i další gnostická evangelia jsou v rozporu se známým učením Ježíše Krista i Starého zákona a často obsahují historické i geografické nepřesnosti.13

Roku 367 n. l. sepsal Athanasios formální seznam 27 knih Nového zákona. (Jedná se o stejný seznam, který používáme v dnešní době.) Krátce poté začaly v církvi kolovat seznamy vytvořené Jeronýmem a Augustinem, které uváděly tytéž knihy. Většina křesťanů však takové seznamy ani nepotřebovala. Obecně řečeno církev jako celek uznávala a používala právě tyto knihy už od prvního století. Církev se však postupně šířila za hranice zemí, v nichž se mluvilo řecky, a tudíž bylo potřeba Písma překládat. Navíc přicházely sekty, které se od církve odštěpily, se svými konkurenčními svatými knihami. Proto začalo být důležité mít k dispozici přesný seznam.

Proč trvalo třicet až šedesát let, než byl Nový zákon sepsán?

Hlavní důvod, proč nebyla evangelia zaznamenána bezprostředně po Ježíšově smrti a vzkříšení, spočíval v tom, že je církev zjevně v písemné podobě nepotřebovala. Zpočátku se evangelium šířilo ústním podáním v Jeruzalémě. Nebylo nutné sestavovat písemný záznam Ježíšova života, protože lidé z okolí Jeruzaléma Ježíše znali a věděli o jeho působení z první ruky.14

Když se však evangelium rozšířilo za hranice Jeruzaléma a očití svědkové už nebyli tak snadno dostupní, vznikla potřeba, aby vyprávění dostala písemnou formu a bylo tak možné učit další lidi o Ježíšově životě a službě. Podle názoru mnoha znalců byla evangelia sepsána třicet až šedesát let po Ježíšově smrti.

Trochu jasnější představu o situaci si můžeme udělat díky Lukášovi, který na začátku svého evangelia uvádí, proč je napsal: „I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.“15

I Jan vysvětluje důvod sepsání evangelia: „Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu16.

Četli jste už někdy něco z evangelií? Zde si můžete te si chtěli přečíst ukázku z Janova evangelia.

Pokud byste se rádi dozvěděli o Ježíši více, doporučujeme článek shrnující jeho život Je Ježíš Bůh?


Je vůbec důležité, jestli Ježíš opravdu říkal a dělal to, co o něm píší evangelia?

Ano. Aby mohla mít víra vůbec nějakou hodnotu, musí být založena na faktech a vycházet z reality. Důvod je následující: Když se rozhodnete letět třeba do Londýna, asi budete věřit, že vaše letadlo má dost paliva, že nemá žádnou mechanickou závadu, že je pilot dostatečně zkušený a že na palubě nebudou žádní teroristé. Jenže do Londýna vás nedopraví vaše víra. Tím podstatným, co vám umožní tam doletět, bude dobrý stav letadla, zkušenost pilota atd. Můžete se spoléhat na pozitivní zkušenosti z minulých letů. Ale ani tyto zkušenosti by nestačily k tomu, aby vás bezpečně dopravily na místo určení. Tím podstatným je předmět vaší víry a to, jestli je spolehlivý.

Popisuje Nový zákon přesně a spolehlivě Ježíše Krista?

Ano. Můžeme se na něj spolehnout, protože má obrovskou oporu ve faktech. Tento článek zmiňoval následující oblasti: že má Nový zákon oporu v historii i v archeologii, že mezi všemi čtyřmi evangelii panuje vzájemný soulad, že se dochoval pozoruhodný počet opisů a že přesnost překladů je vynikající. To vše nám poskytuje pevný základ pro to, abychom mohli věřit tomu, o čem v Novém zákoně čteme: Že Ježíš Kristus je Bůh, že na sebe vzal trest za naše hříchy a že vstal z mrtvých.



1. McDowell, Josh: The New Evidence that Demands a Verdict (Thomas Nelson Publishers, 1999), str. 55.
2. Tacitus, Letopisy XV 44.
3. Wilkins, Michael J. a Moreland J. P.: Jesus Under Fire (Zondervan Publishing House, 1995), str. 40.
4. Tamtéž.
5. Strobel, Lee: Kauza Kristus (Praha: Návrat domů, 2002), str. 58-59.
6. Zacharias, Ravi: Can a Man Live Without God? (Word Publishing, 1994) str. 162.
7. Strobel, Kauza Kristus, str. 93.
8. Známý židovský archeolog Nelson Glueck napsal: „Lze kategoricky prohlásit, že žádný archeologický nález nikdy nebyl v rozporu s jedinou biblickou zmínkou.“ (Citováno v The New Evidence that Demands a Verdict, 3. kapitola, str. 61.)
9. Strobel, Kauza Kristus, str. 101.
10. Geisler, Norman L.: Baker Encyclopedia of Christian Apologetics (Grand Rapids: Baker, 1998).
11. McDowell, Josh: Evidence that Demands a Verdict (1972), str. 19.
12. Pettinato, Giovanni: The archives of Ebla: an empire inscribed in clay (Garden City, NY: Doubleday, 1981).
13. Bruce, F. F.: The Books and Parchments: How We Got Our English Bible (Fleming H. Revell Cl, 1950), str. 113.
14. Viz Skutky 2,22; 3,13; 4,13; 5,30; 5,42; 6,14 atd.
15. Lukáš 1,1-3
16. Jan 20,30-31





Příklad vyprávění uvedeného v evangeliu…

Evangelia sdělují fakta věcným způsobem: „Stalo se tohle…“ Dokonce i vyprávění o Ježíšových zázracích postrádají nádech něčeho senzačního a mystického. Typickým příkladem je vyprávění v 8. kapitole Lukášova evangelia, kde Ježíš přivedl zpět k životu dívenku, která zemřela. Všimněte si detailů a toho, jak jasným způsobem je zpráva podávána.

Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala.

Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení, a nikdo ji nemohl uzdravit. Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“

Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak hned byla uzdravena. On jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“

Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ Když přišel k němu do domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou.

Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.

Lukáš 8,41-56

Stejně jako jiná vyprávění o tom, jak Ježíš uzdravoval, nese i toto punc zprávy o skutečné události. Kdyby bylo vymyšlené, byly by některé jeho části napsány jinak. U smyšleného příběhu by skoro určitě nedošlo k onomu přerušení děje kvůli tomu, že se odehrálo něco jiného. V případě, že by se jednalo o fikci, by se také Ježíšovu výroku těžko smáli. Snad by se zlobili nebo by se urazili, ale nevysmáli by se mu. A přikázal by Ježíš v románu či povídce rodičům, aby o tom pomlčeli? Člověk by čekal, že uzdravení bude mít významný dopad. Jenže v životě nejde vždycky všechno hladce. Občas dochází k přerušením. Lidé reagují podivně. A Ježíš měl své důvody, proč nechtěl, aby rodiče zprávu o vzkříšení rozhlásili.

O pravosti evangelií se nejlépe přesvědčíte tím, že si je sami přečtete. Připadá vám to jako líčení skutečných událostí, nebo jako smyšlený příběh? Jsou-li pravá, vyplývá z toho, že se nám Bůh zjevil. Ježíš přišel, žil a učil. Miliony lidí, kteří v dnešní době čtou o tom, co říkal a dělal, tím inspiroval a přinesl jim život. Mnozí lidé se přesvědčili o tom, jak pravdivé je to, co Ježíš říká v jednom evangeliu: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti.“ (Jan 10,10)

Návrat k článku


Srovnání Nového zákona a jiných starověkých textů

Takto vypadá srovnání Nového zákona s jinými knihami starověku:

Dílo  Vznik  Nejstarší kopie  Interval   Počet kopií
 Homér: Ílias  800 př.n.l.  asi 400 př.n.l.  asi 400 let  643
 Hérodotos: Dějiny  480-425 př.n.l.   asi 900 n.l.  asi 1350 let  8
 Thúkýdidés: Dějiny peloponnéské války  460-400 př.n.l.   asi 900 n.l.  asi 1300 let   8 
 Platónovy spisy  400 př.n.l.   asi 900 n.l.   asi 1300 let  7
 Démosthenovy projevy  300 př.n.l.  asi 1100 n.l.  asi 1400 let  200
 Caesar: Zápisky o válce galské  100-44 př.n.l.   asi 900 n.l.  asi 1000 let  10 
 Livius: Dějiny (část)  59 př.n.l. -  4. stol n.l.  asi 400 let  1(neúplná)
(většina)  - 17 n.l.  10. stol n.l.  asi 1000 let  19
 Tacitus: Letopisy  100 n.l.  asi 1100 n.l.  asi 1000 let  20 
 Plinius starší: Přírodověda  61-113 n.l.  asi 850 n.l.  asi 750 let  7
 Nový zákon (fragment)    asi 114 n.l.  50 let  
(některé knihy) 50-100 n.l.   asi 200 n.l.  100 let  5366
(většina)    asi 250 n.l.  150 let  
(úplný)    asi 325 n.l.  225 let  

Návrat k článku


Tabulky některých významných archeologických nálezů

Archeologický nález: Tabulky z Mari
Význam: Více než 20 000 tabulek s nápisy v klínovém písmu, které se datují do doby před Abrahamem, vysvětlují řadu tradic z doby patriarchů, jak jsou zaznamenány v 1. Mojžíšově.

Archeologický nález: Tabulky z Ebly
Význam: Více než 20 000 tabulek, obsahují zákony podobné zákoníku z 5. Mojžíšovy. Zmiňují také pět měst na planině z 1. Mojžíšovy 14, která byla dříve považována za fikci (Sodoma, Gomora, Adem, Sebójím, Sóar).

Archeologický nález: Tabulky z Nuzi
Význam: Detailně popisují zvyky ze 14. a 15. století, které se podobají popisu doby patriarchů, například to, že otrokyně porodily dítě místo neplodné manželky.

Archeologický nález: Černá stéla
Význam: Dokazuje, že písmo a psané zákony existovaly již o tři století dříve než Mojžíšovy zákony.

Návrat k článku

 
 
<< Na druhý pohled