11 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Kde jsem našla pravou lásku

Anna Šolarová

Nevyrůstala jsem v křesťanské rodině. Když mi bylo patnáct, rodiče se rozvedli a tou dobou jsem začala zoufale hledat odpovědi na zásadní otázky, které trápí asi úplně každého člověka dnešní doby. Existuje vůbec něco jako láska, nebo je to jen pohádka, po které všichni marně toužíme?

Chtěla jsem znát odpovědi, tak jsem se dala na studium filozofie, kde se podobné otázky kladou. Jenže moje hledání mi připomínalo situaci, kdy stojíte v supermarketu před regálem plným jednoho druhu zboží, ale od stovky různých firem, mezi kterými se tak dlouho snažíte vybrat ten "správný", až nakonec ze zoufalství popadnete nějaký zlevněný produkt a zamíříte k pokladnám. Církev mi nebyla sympatická a Bibli jsem považovala za dogmatickou příručku, i když jsem ji vůbec nikdy nečetla.

Zamilovala jsem se bláznivě do jednoho kluka a upnula jsem se k tomu, že jedině s ním najdu štěstí a lásku. Věděla jsem však, že moje city neopětuje. Emocionální zoufalství se spojilo s náročností studia a mým intelektuálním chaosem. Začala jsem pít alkohol, obcházet diskotéky, hledat jiné známosti. To však jen ještě více prohloubilo moje zoufalství.

Tehdy jsem díky jedné kamarádce (byla křesťanka) dozvěděla, že láska existuje, že ji mohu najít, ale musím hledat jinde - u Boha. Křesťanství učí, že největší lásky je schopen Bůh. Vždyť On sám sebe obětoval na kříži v osobě Ježíše Krista, a to kvůli mě. Zemřel hroznou smrtí, abych mohla poznat, jak velká je jeho milost, obětavost a pokora! To vše podstoupil kvůli tomu, abych nemusela být potrestána za to, co jsem v životě zkazila a za všechno, co se mi nepovedlo.

I když jsem tomu všemu ještě moc nerozuměla a plně nevěřila, tak jsem k Bohu promluvila a řekla jsem, že jestli je to všechno pravdivé, tak bych o takovou lásku moc stála. V té době jsem totiž končila první ročník vysoké školy a měla jsem mnoho trápení a stresu v životě osobním i studijním. Cítila jsem se sama, zavalená problémy a starostmi. A právě tehdy jsem poprvé zažila Boží přítomnost, cítila jsem, že mě přijal, a věděla jsem, že se něco důležitého změnilo. Bylo to více reálné než cokoli, co jsem zažila předtím. Křesťanství pro mě už nebylo jen soubor učení, ale osobní zkušenost s Bohem.

Od té doby jsem se setkávala s čím dál větším počtem křesťanů, kteří mi nejen vyprávěli o Bibli, ale také mi svým životem umožnili vidět krásu a hodnotu života s Bohem. Zatoužila jsem po tom, abych se také mohla takto změnit, a Bůh na mou prosbu opět zareagoval. Měla jsem tehdy mizerný vztah se svou matkou a také jsem byla nešťastně zamilovaná. Bůh mi dal sílu se odtrhnout od vztahů a od věcí, které mě emocionálně ničily, a postupně napravil i nedobré vztahy v mé rodině. Moje matka začala v té době číst Bibli a náš vzájemný vztah se začal uzdravovat. Dnes jsme si vzájemně oporou a pomocí v radostech i starostech, které život přináší. Nikdy předtím bych nevěřila, že takový vztah s rodičem je vůbec možný. Krátce na to jsem se nechala pokřtít.

Dnes jsem přesvědčená o tom, že věci, místa a lidi, u kterých jsem předtím hledala lásku a přijetí, mi je nemohli dát. Odevzdání se Bohu sice vypadá jako velká nejistota a bláznovství, ale ve skutečnosti je to to největší požehnání, kterého se mi mohlo v životě dostat. Nemyslím tím, že by se všechny moje problémy hned vyřešily.

Ale s Bohem může každý z nás procházet životem s tím vědomím, že je milován a že se ho Bůh nikdy nezřekne. Žádný problém nevypadá tak velký, jak vypadal předtím, když je Bůh s vámi. I když některé nejistoty v životě mohou zatím zůstávat, jednou věcí si můžeme být jistí: Bohu nejsme lhostejní a On náš život proměňuje vždy k lepšímu, pokud mu to dovolíme!