Zpět
 
Užitečný článek7 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Podstata víry

Dave Lowe

Každý den neustále uplatňujeme víru. Devadesát devět procent všech svých názorů či hodnot přijímáme na základě víry. Víra je ústřední součástí našeho života. Když třeba onemocníš, jdeš za lékařem, jehož diplom jsi nikdy neviděl. Dá ti recept, který nedokážeš rozluštit. Lékárník, kterého neznáš ti vydá chemickou sloučeninu, jejímuž názvu nerozumíš. Odneseš si ji domů a polykáš příslušné tabletky podle instrukcí na lahvičce. A celou dobu vlastně jednáš na základě upřímné víry. Víra hraje ústřední roli také v křesťanském životě. Toto slovo se v Bibli vyskytuje dvě stě třicet dva krát.

Co je to víra?

Nejdříve bude užitečné ujasnit si, co víra není.

  • Víra není žádná emoce – například dobrý pocit z Boha.
  • Víra není skok do tmy navzdory faktům.
  • Víra není univerzální síla, kterou použijete, když chcete v životě dosáhnout určitého cíle (jako používá sílu Luke Skywalker ve Hvězdných válkách).

Naneštěstí se takové představy o víře v dnešní době vyučují i v některých církvích.

Hank Haanegraff vypráví ve své knize Christianity in Crisis (Křesťanství v krizi) o Larrym a Lucky Parkerových, kteří odmítli podávat inzulin svému synkovi, který měl cukrovku. V jejich církvi se totiž učilo, že stačí věřit (používat víru jako sílu), a chlapec bude uzdraven. Ten naneštěstí upadl do diabetického kómatu a zemřel. Místo pohřbu uspořádali rodiče bohoslužbu na oslavu vzkříšení, protože věřili, že budou-li mít dostatek víry – řeknou ty správné věci a neprojeví žádnou pochybnost –, přivede síla víry jejich syna zpět k životu. Později byli obviněni z týrání a zabití dítěte a následně odsouzeni. Proč? Protože měli nesprávnou představu víry.

Čtyři knihy Nového zákona zvané evangelia (Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo) ukazují, že i Ježíšovi učedníci měli často zmatek v tom, co to znamená věřit. V 17. kapitole Lukášova evangelia učedníci Ježíše žádají, aby jim dal větší víru. A podívejme se, co jim na to Ježíš řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‚Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře‘, a ona by vás poslechla.“ Ježíšova odpověď je zajímavá. Neříká nic z toho, co občas slýcháme v církvi. Neřekl: „Musíte se víc snažit,“ ani „Prostě musíte věřit.“ Z jeho odpovědi se dovídáme důležitou věc o podstatě víry. Zrnko hořčice je velice maličké. Ježíš použil tuto skutečnost s cílem názorně vysvětlit, že podstatná není velikost víry. Účinnost víry nezávisí na tom, jak moc intenzivně na něco spoléháme my, ale na spolehlivosti předmětu naší víry.

Chůze po ledu

Pokusím se to vysvětlit na příkladu. Dejme tomu, že stojím během prvních dnů zimy na břehu jezera. Jezero pokrývá velice tenká vrstvička ledu. Plný důvěry a jistoty vykročím, abych se prošel po nově vytvořeném ledu. Přestože mám tolik víry a jsem si tak naprosto jistý, výsledek je jasný – zmáčím se a promrznu. Když bude led příliš tenký, nebude záležet na tom, jak velkou mám víru. Led prostě nebude spolehlivý.

A teď si představte, jak to bude vypadat, až budu zase stát na břehu téhož jezera po měsíci tuhé zimy, až na něm bude přes metr silný led. Kvůli svému předchozímu zážitku budu při představě, že bych měl na led vstoupit, velice opatrný. Nebudu si vůbec jistý, že mě led udrží. Dříve mě přece neudržel. I když budu vyděšený a budu mít „méně víry“ než předtím, můj maličký váhavý krůček bude odměněn pocitem, že stojím na pevném podkladě. V čem bude rozdíl? V tom, že předmět mé víry je spolehlivější.

Je sice pravda, že účinnost víry závisí na spolehlivosti jejího předmětu, ale je také třeba vědět, že míra naší víry bude přímo úměrná naší znalosti jejího předmětu.

Představte si třeba někoho, kdo má strach z létání. Poprvé v životě dorazí na letiště a celý vyděšený projde kontrolami. Dvacet minut před startem si zapne pás a napjatě naslouchá instruktáži pro případ nouzového přistání. Opravdu si není moc jistý tím, že by ho letadlo dokázalo bez problémů dopravit do cíle. Po čase se ovšem jeho postoj začne měnit. Napřed si rozepne pás, dá si oběd a zanedlouho se dá do řeči se sousedem a vyprávějí si vtipy. Čím to? Co se s ním stalo? Že by snad ve výšce dvanácti kilometrů bylo víc víry? Samozřejmě, že ne. Prostě se teď lépe seznámil s předmětem své víry – letadlem – a díky tomu má v něj větší důvěru.

Podobné je to i v křesťanském životě. Čím víc víme o našem Pánu, tím víc mu věříme. Je proto potřeba žít na základě faktů, které najdeš v Božím slově – Bibli, místo aby ses řídil svými pocity. Je užitečné číst Bibli s tím, že si prostě budeš všímat, co se v ní píše, a prosit Boha, aby ti jasněji ukázal, jaký je. V Bibli se najde spousta vynikajících míst, u kterých můžeš začít. Třeba 145., 146. a 147. žalm jsou tři nádherné kapitoly, které ukazují, jaký Bůh je. Ať budeš číst kteroukoli část Bible, pros Boha, aby ti ukázal další věci o sobě samém, a všímej si, v čem konkrétně by si přál získat tvoji důvěru. Ve kterékoli situaci je dobré se Boha ptát: „Která fakta o tobě by mi pomohla ti v téhle situaci důvěřovat? Chci se na tebe v téhle věci spolehnout.“ Je dobré Bibli studovat a seznamovat se tak jejím prostřednictvím s Bohem a dozvídat se nové věci o vztahu, který s ním máš.

Známý kazatel D. L. Moody jednou řekl: „Kdysi jsem se každý den modlil, aby mi Bůh dal víc víry. Jednoho dne jsem si v listu Římanům 10,17 přečetl: ‚Víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo‘ (Bible21). A tak jsem četl Bibli a od té doby moje víra roste.“

 
 
<< Vydrží to?Když se proviníme >>