8 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Někdo

Pokračování textu Něco.

Je tu tedy nějaké Věčné Něco. Něco, co vždy existovalo. Něco, co nemá žádný začátek. Pokud toto Něco má nějaké potřeby, dokáže si je samo naplnit. Ke své existenci nepotřebuje nic dalšího. A nemůže vytvořit něco sobě rovného nebo většího než je samo. Všechno, co je vytvořené, není věčné. Věčné Něco proto nemůže vytvořit druhé Věčné Něco. Vždy bude větší než cokoli jiného, co existuje.

A je možné, aby těchto Věčných Něco bylo víc? Třeba ano. Řekněme, že na počátku bylo pět Věčných Něco. Kdyby tomu ale tak bylo, těchto pět by bylo z hlediska času a energie úplně identických. Všechna by byla nestvořená, věčná, schopná vykonat úplně cokoli. To nám znovu dokazuje, že kvalita, a ne množství, je tu zásadní.

Takže, co víme o Věčných nebo Věčném Něco? Není samo. Protože existuje i Něco Jiného. Například vy. A nyní si musíte položit otázku – jste vy sami Věčné Něco nebo jedno z Věčných Něco? Pokud ano, pak nemáte žádný začátek, žádné potřeby, které byste nemohli sami naplnit, a nic, co byste sami nedokázali vykonat. Jste opravdu takoví? Pokud ne, pak jste ve skutečnosti Něco Jiného, a ne Věčné Něco nebo jedno z Věčných Něco.

Vraťme se ještě k naší temné, prázdné místnosti. Dejme tomu, že se v ní teď nachází jedna molekula vodíku a jedna molekula dusíku. V tomto případě budeme uvažovat, že tyto molekuly jsou Věčná Něco. Vždy existovaly. Mohou vykonat cokoli, co je jen možné. Tyto molekuly se nyní rozhodnou vytvořit Něco Jiného, protože ony samy jsou jediné věci, které v místnosti existují. Ale moment, může se snad vodík nebo dusík o něčem rozhodovat? Aby mohly být považovány za Věčné Něco, MUSÍ mít schopnost rozhodování.

Zamysleme se nad tím. Věčné Něco se musí ROZHODNOUT, že něco změní. Věčné Něco je věčné. Vždy existovalo nezávisle na čemkoli jiném. Co je důležitější, Věčné Něco existovalo samo. Co to znamená? To, že nic se nemůže uskutečnit bez jeho svolení.

Věčné Něco je jednoduše všechno, co existuje. Proto jediná věc, která může samotu Věčného Něco změnit, je pouze Věčné Něco. Mimo něj nemůže existovat žádná vnější síla, protože Věčné Něco je vše, co existuje. Pokud je tedy jedna molekula vodíku a jedna molekula dusíku Věčné Něco, nemůže je řídit žádná vnější síla. Nic jiného kromě nich neexistuje. Ony jsou jedinou silou.

A jako jediná síla, která existuje, mohou jen ony samy změnit tuto samotu. Neexistuje nic, co by je – náhodně nebo samovolně – ovlivnilo, aby vytvořily Něco Jiného.

Něco Jiného nemohlo vzniknout náhodou. Proč? Protože aby k tomu došlo, musela by „náhoda“ přemoci molekuly vodíku a dusíku. Kromě nich ale nic jiného neexistuje. Cokoli, co je možné vůbec možné vykonat, by musely udělat molekuly samy. „Náhoda“ už je Něco Jiného. Něco Jiného nemůže přemoci Věčné Něco. V době, o které mluvíme, „náhoda“ dokonce ještě ani neexistuje.

Pokud je Náhoda něčím mimo Věčné Něco, pak nemůže existovat, pokud ji Věčné Něco nevytvoří. A i kdyby ji vytvořilo, Náhoda, protože je Něčím Jiným, by vždy byla Věčnému Něco podřízena.

Jestliže je tedy vytvořeno Něco Jiného, děje se tak mocí a VŮLÍ Věčného Něco. Něco Jiného může být vytvořeno Náhodou jen tehdy, je-li před tím Náhoda vytvořena. Ta by musela být vytvořena vůlí Věčného Něco.

Co to znamená pro naše molekuly dusíku a vodíku? Znamená to, že nejsou jen pouhá Věčná Něco, ale že jsou věčné osoby. Mají svou vůli. Proto musí mít i schopnost rozhodování. Jsou tedy osobní.

Ještě jednou, proč musí mít Věčné Něco schopnost se rozhodovat? Zamysleme se nad naší prázdnou místností, kde se nachází jen vodíkové a dusíkové molekuly. Ty jsou Věčné Něco. Jsou v místnosti samy a existovaly takto věčně. Existují naprosto nezávisle na čemkoli jiném. Pro přežití nic dalšího nepotřebují. Pokud tedy vytvoří Něco Jiného, nebude to z nutnosti (v případě instinktu k přežití u zvířat). A pokud tyto molekuly vytvoří Něco Jiného, nebude to náhodou, tedy pokud nevytvořily Náhodu předtím. Náhoda je určitá síla, ale Věčná Něco (ony dvě molekuly), jsou tou jedinou silou, která existuje.

Tyto molekuly také nemohou být pouhými stroji. Stroje jsou sestavené a naprogramované nějakou vnější silou. Ale naše molekuly (Věčná Něco) jsou jedinou silou, která tu je. Kromě nich žádná síla neexistuje. Jestliže tedy molekuly v místnosti vytvoří Něco Jiného, příčina tohoto procesu musí spočívat v nich samotných, protože mimo ně žádná jiná síla neexistuje. V místnosti kromě nich nic jiného není.

K tomu, aby Něco Jiného vytvořily, je nenutí instinkt, náhoda, potřeba, ani vůle nikoho jiného. Nikdo jiný je neovládá. Vše, co udělají, se stane z jejich vlastního přičinění. Touto příčinou může být jedině jejich vlastní vůle. Musí se rozhodnou, že Něco Jiného vytvoří, jinak nic jiného existovat nebude. Pokud se nerozhodnou vytvořit Něco Jiného, zůstanou v místnosti navěky samy. Tyto molekuly musí mít víc než jen moc něco jiného vytvořit. Musí se – v určitou chvíli, která se odlišuje od veškerých ostatních momentů, kdy existovaly samy – rozhodnout, že použijí svou energii k vytvoření Něčeho Jiného.

Pokud žádnou vůli nemají (jako tenisové míčky, o kterých jsme mluvili v předchozím případě), jejich energie by nikdy nemohla být použita k vytvoření Něčeho Jiného. Tato energie by sloužila k udržování jejich vlastní existence. A navěky by zůstaly samy.

Věčné Něco existovalo od věků samo. Toto Věčné Něco tedy muselo mít nějaký důvod tento stav změnit. Když existuje Něco Jiného, znamená to, že existuje díky Věčnému Něco, protože Věčné Něco se rozhodlo skoncovat se svou samotou.

Jestliže příčina existence Něčeho Jiného nespočívá ve Věčném Něco, pak Něco Jiného nebude nikdy existovat. To proto, že v určitém momentu bylo Věčné Něco to jediné, co existovalo. Ale my víme, že Něco Jiného existuje. Věčné Něco tedy musí mít schopnost se rozhodnout, že použije svou energii. Musí mít schopnost se rozhodnout, že ze Sebe vytvoří Něco Jiného. Protože má vůli, Věčné Něco je také osobní. To znamená, že Věčné Něco je vlastně Věčný Někdo.

Tento Věčný Někdo není veden instinktem k přežití, protože nemá žádné potřeby a tak jako tak nemůže ani přestat existovat. Věčný Někdo také netvoří náhodou, jedině, že by nejdříve Náhodu vytvořil. Náhoda je síla, kterou Věčné Něco musí vytvořit, jinak nebude existovat. A nakonec, Věčný Někdo není ani stroj. Kromě Něj neexistuje nikdo jiný, kdo by jej k něčemu přiměl, nebo nějakým způsobem naprogramoval, co má dělat.

Pokračování v oddílu Někdo 2.