7 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Někdo 2

Pokračování textu Někdo.

Toto je poslední část série, která začala dílem Bylo někdy Nic?, po kterém následovalo Něco a pak Někdo. V předcházejících dílech jsme dospěli k těmto závěrům:

Absolutní Nic nikdy neexistovalo. Kdyby tomu tak bylo, Absolutní Nic by tu zůstalo až dodnes. Ale existuje Něco Jiného. Například vy.
Protože Absolutní Nic nikdy neexistovalo, v každém okamžiku tedy muselo něco existovat. Toto něco můžeme pojmenovat Věčné Něco. Věčné Něco nemá žádný začátek ani konec, nemá žádné potřeby, které by si samo nedokázalo naplnit, může udělat naprosto cokoli, a vždy bude svrchované nad vším, co vytvoří.
Věčné Něco není stroj, který by byl řízen nějakou vnější silou. A Věčné Něco nebude tvořit z nutnosti, protože samo o sobě žádné potřeby nemá. Pokud ale vytvoří Něco Jiného, musí se k tomuto činu rozhodnout. To znamená že Věčné Něco má vůli, a tedy je osobní. Věčné Něco pak vlastně tedy musí být Věčný Někdo.

Co můžeme dále zjistit o Věčném Někom? (Místo označení „to“ bude vhodnější používat zájmena „on“ nebo „ona,“ protože Věčné Něco je vlastně Věčný Někdo. Rozhodli jsme se pro zájmeno „on,“ ale problém používání mužských nebo ženských osobních zájmen v tomto případě je nad rámec této diskuze).

Protože Věčný Někdo nemá žádné potřeby, které by sám nedokázal naplnit, může tedy existovat bez okolního prostředí, protože existoval už tehdy, když kromě Něj nic jiného nebylo. Jakékoli prostředí by se nacházelo mimo Něj, a tedy by muselo být vytvořeno. Ale všechno, co existuje, je On.

Dá se též předpokládat, že Věčný Někdo je transcendentní. To znamená, že může existovat mimo čas a prostor, protože ničím z toho není omezen. Existoval věčně, tedy mimo čas. A existuje bez nutnosti nějakého prostředí, takže se nachází i mimo prostor. Věčný Někdo existuje nezávisle na čase a prostoru, a je proto pravděpodobné, že je také neviditelný. Viditelné je jen to, co zabírá nějaký prostor. Pokud se něco nachází mimo prostor, jak by to mohlo být vidět? Stejně tak bude nejspíš i Věčný Někdo neviditelný a bude moci existovat, aniž by k tomu potřeboval nějaké tělo nebo tvar.

Pro pokračování této diskuze si zkusme představit, že Věčný Někdo se rozhodne vytvořit Něco Jiného – nebo spíš Někoho Jiného. Věčný Někdo se rozhodne vytvořit Někoho Jiného, který je v některých ohledech jako On. Někdo Jiný bude zrovna tak mít své vlastní vědomí, což je nutný předpoklad pro vlastní vůli. Takže Někdo Jiný je osoba, která má svou vůli.

Co můžeme dále zjistit o Někom Jiném? Bude ten Někdo Jiný existovat mimo čas? Ne, Někdo Jiný neexistoval věčně. Někdo Jiný bude mít začátek a tedy bude omezen časem. Vzpomeňme si, že cokoli, co Věčný Někdo vytvoří, mu bude podřízené z hlediska času i prostoru. To se nedá obejít. Takže i kdyby měl Někdo Jiný existovat do budoucna navždy, stále by měl začátek v čase. Jeho časová přímka by spadala pod (nekonečnou) časovou přímku Věčného Někoho.

A co prostor? Bude Někdo Jiný omezen prostorem? Ano. Pouze Věčný Někdo může existovat bez jakéhokoli prostředí. Někdo Jiný bude pro svou existenci potřebovat prostředí, ale zkusme nyní vnímat prostor podobně jako čas. Někdo Jiný existuje v rámci časové přímky Věčného Někoho. Podobně i Někdo Jiný bude existovat v „prostorové přímce“ Věčného Někoho. Věčný Někdo přesahuje prostor. Stejně jako je všude v čase, může být stejně tak všude v prostoru. Když je tedy vytvořen Někdo Jiný, bude existovat v rámci času a prostoru Věčného Někoho.

Takže nyní máme Věčného Někoho a Někoho Jiného, ale je tu jeden problém. Někdo Jiný nemůže Věčného Někoho vidět, protože Věčný Někdo přesahuje prostor, nezabírá v prostoru žádné místo. Někdo Jiný tedy nemůže odhalit Věčného Někoho. Co potom musí Věčný Někdo udělat, pokud se Někomu Jinému chce dát poznat? Musí se zbavit své transcendence. Je to možné?

Jak bylo řečeno dříve, Věčný Někdo může udělat cokoli, co je vůbec možné udělat. Je pro něj také možné, aby se pro Někoho Jiného stal poznatelným, to znamená, aby vystoupil ze své transcendentnosti. Jak?

V našem světě dokážeme vnímat přítomnost někoho nebo něčeho jiného díky zraku, čichu, chuti, hmatu a sluchu. Kdyby Věčný Někdo dal Někomu Jinému např. schopnost vidět a slyšet, pak by se Věčný Někdo mohl

objevit ve viditelné formě,
k Někomu Jinému promluvit, nebo
obojí najednou.

Věčný Někdo by takto mohl sestoupit ze svého transcendentního postavení a dát se Někomu Jinému poznat.

Máme na paměti, že Někdo Jiný je vytvořený. Někdo Jiný je tedy omezen prostorem a časem. Podstatu Někoho Jiného lze v čase a prostoru rozeznat. Jediné, co tedy Věčný Někdo musí udělat, je přijmout takovou podobu, jakou dal i Někomu Jinému. Tak by pro něj byl přístupný a poznatelný.

Ale zbývá jedna otázka: pokud se Věčný Někdo zbaví své transcendentnosti, aby mohl být poznán, jde tady o celého Věčného Někoho? Ne! Toho, co o sobě neodhalil, je ještě více. I když by Věčný Někdo mohl o Sobě prozradit hodně, tzn. o Sobě samém ve své transcendentnosti, nemohl by být Někým Jiným plně poznán ani pochopen.

Je zajímavé, že výše popsaná situace přesně odpovídá tomu, co najdeme v Bibli. My sami jsme jako ten Někdo Jiný, omezeni časem a prostorem. Bůh, je naopak ten Věčný Někdo. Ze své transcendentnosti sestoupil v osobě Ježíše Krista. Pokud se chcete dozvědět více, čtěte dál. …

1. Bůh je ten Věčný Někdo. Vždy existoval a bude i nadále.

Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků a na věky jsi ty, Bože. (Žalm 90,2)

Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. (Izajáš 40,28)

Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není.“ (Izajáš 44,6)

Ale Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. (Jeremjáš 10,10)

Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ (Jan 8,58)

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Židům 13,8)

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zjevení 1,8)

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. (Zjevení 22,13)

2. Bůh je neviditelný.

Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl. (Jan 1,18)
Bůh je Duch. (Jan 4,24)

Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. (1. Timoteovi 1,17)

Bůh, požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže vidět. (1 Timoteovi 6,15-16)

3. Bůh může být všude, a přitom se od nás odlišuje.

Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. (Žalm 139,7-8)

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. (Skutky 17,24-27)

4. Bůh může udělat úplně všechno, co lze udělat.

Je to snad pro Hospodina nějaký div? (1. Mojžíšova 18,14)

Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. (Žalmy 115,3)

Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. (Izajáš 46,10)

U Boha je možné všecko. (Matouš 19,26)

Neboť u Boha není nic nemožného. (Lukáš 1,37)

5. Bůh může sestoupit ze své transcendentnosti. Může odhalit sám sebe tak, že na sebe vezme lidskou podobu.

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. …A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. (Jan 1,1, 1,14)

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkali, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. (1. list Janův 1,1-2)

On [Ježíš Kristus] je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Koloským 1,15-16)

Syn je odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty. (Židům 1,3)

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Filipským 2,5-8)

6. Když Bůh sestoupí ze své transcendentnosti, není to celý On, a přesto je to pořád On.

Otec je větší než já. (Jan 14,28)

Já a Otec jsme jedno. (Jan 10,30)

Kdo vidí mne, vidí Otce. (Jan 14,9)

Chtěli byste takového Boha poznat? Podívejte se, jak je to možné...