84 návštěvníků označilo článek jako užitečný

Proč vůbec Ježíš zemřel?

O co vůbec šlo? Proč bylo třeba, aby za nás umíral? Nebyl to jen nešťastný konec nepochopeného velkého učitele?

Náboženští představitelé ukřižovali Ježíše za rouhání – za to, že se prohlašoval za Boha. Právě proto ho odsoudili k smrti. Řídili však události skutečně oni?

O pouhých pár týdnů dříve zemřel Ježíšův přítel Lazar a ležel v hrobě čtyři dny. Přesto ho Ježíš veřejně přivedl zpět k životu. Dokázal totiž vyléčit každou nemoc, každé postižení – dokonce i slepému, který nikdy neviděl, daroval zrak. A ti, kteří nikdy nechodili, díky němu chodit začali. Dělal zázrak za zázrakem. Kvůli těm zázrakům o něm právě několik dní před ukřižováním řekli: „Celý svět se dal za ním.“ (Jan 12,19) Dokazovaly totiž jeho božství a to, že je jedno s Otcem, jak často říkával. Měl absolutní moc.

Ježíšova dobrovolná smrt

Ve světle těchto skutečností je zřejmé, že jeho smrt nezpůsobilo bičování, trny vražené do hlavy, proražená zápěstí a nohy ani pomalé udušení v důsledku ukřižování. Tohle všechno mohl Ježíš, přestože visel na kříži, kdykoliv zastavit.

Dalo by se to přirovnat k tomu, že by někdo záměrně držel hlavu pod vodu, protože se chce utopit, i když má možnost ji kdykoliv zvednout. Ježíš se rozhodl zemřít. Vyjádřil to naprosto jasně. Řekl, že dobrovolně pokládá svůj život. Za nás. „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (Jan 15,13) Ale proč?

Ježíšova smrt kvůli nám

Protože se díval na naše srdce a naše jednání a viděl, že jsme nemocní, slabí, hříšní, slepí a ztracení. Takhle se o nás Ježíš vyjadřoval, i když se nám to nezamlouvá. Ovšem musíme také vidět, co s tím na základě tohoto přesvědčení udělal. Nebylo to žádné odsouzení na dálku. Nevidíme žádnou neochotu angažovat se ani nedostatek soucitu. Ať už s tím souhlasíte nebo ne, viděl v nás někoho se zoufalou potřebou. Viděl, že nežijeme tak naplněný ani tak dobrý život, k jakému nás stvořil.

A viděl i riziko věčné smrti, která nás od něj navěky oddělí. To, že nikdy nezažijeme věčný život. Viděl nás, jak jsme od něj odříznuti svým hříchem. A rozhodl se tento problém vyřešit. Ať už mu za to jsme vděční, nebo ne. Ať tu potřebu vidíme, nebo ne. Vzal na sebe trest smrti, který si podle něho zasloužíme my, a sám ho nesl. Takhle nejedná někdo, komu bychom byli lhostejní.

Protože byl přesvědčen, že potřebujeme zachránit, že potřebujeme odpuštění, zašel kvůli nám neuvěřitelně daleko. Když na kříži trpěl a umíral, nebylo to jen symbolické vyjádření lásky. Z jeho hlediska to byla nutnost. Šlo o to, že buď zemřeme my a budeme od něj navěky odděleni kvůli svému hříchu, nebo zemře on, abychom my zemřít nemuseli. Aby nám mohlo být odpuštěno. Abychom ho mohli znát, a to navěky.

Bible tuto skutečnost popisuje následujícími slovy: „Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Římanům 5,7-8)

Několik hodin před ukřižováním vyjádřil Ježíš s plným vědomím nastávající smrti na kříži a vzkříšení svůj záměr v rozmluvě s Otcem: „… a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ (Jan 17,23)

Byla Ježíšova smrt potřeba?

To nás přivádí k té prosté otázce: Potřebovali jsme záchranu? Co na nás Ježíš viděl, že to sami nevidíme? Zvolil si, že půjde na kříž, nechá se mučit a zemře za nás. Bylo to nutné?
Snad viděl, kde jsme selhali. Náš hněv, nenávist. Naši netrpělivost a zraňující slova i činy. Dopouštíme se špatností vůči druhým a někdy i vůči sobě samým. Nevedeme tak dobrý život, jaký si představoval, když nás stvořil. Neuspokojujeme dokonce ani své vlastní nároky, natožpak ty jeho. Jsme-li vůči sobě poctiví, býváme občas ze sebe zhnuseni. Takže co by dokonale čistý Bůh viděl?

A co naše trvání na tom, že ho nepotřebujeme a nechceme, aby se nám vměšoval do života? Proč od nás prostě neodejde? Proč se od nás neodvrátil? Místo aby nás opustil a ponechal nás napospas následkům našich hříchů, vydal se směrem k nám. Vstoupil do našeho světa. Vzal na sebe trest za naše provinění a nesl ho na smrt, sám. „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“ (Efezským 2,4-5)
Nemohl nad naším hříchem prostě přimhouřit oko a říct, že nám prominul? Nám to připadá možné, ale podle jeho slov je náš hřích příliš závažný na to, aby ho jednoduše přehlédl. Závažnost našeho hříchu a jeho láska k nám vyžadovala čin.

Všichni jsme zažili bolest, která se pojí s tím, že někomu odpouštíme. Čím horšího provinění se vůči nám někdo dopustí, tím více bolí, když mu odpouštíme. Ježíš nám chce odpustit do hloubky a navěky. Chce, aby nám bylo naprosto, plně odpuštěno. Přeje si, abychom věděli, že nás bez výhrad přijme a že náš hřích už mezi ním a námi nebude tvořit překážku. „Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Římanům 6,23)

Naše reakce na Ježíšovu smrt

Trpěl a zemřel kvůli našemu hříchu, o tři dny později vstal z mrtvých a všechno to překonal. Hřích ani smrt ho nemohou zastavit. A chce, abychom to jeho prostřednictvím prožívali i my. Je na nás, jestli se rozhodneme přijmout odpuštění, které nám nabízí, tím, že se vydáme směrem k němu, poprosíme ho, aby nám odpustil a vstoupil do našeho života.

Apoštol Jan v Bibli prohlašuje: „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu.“ (1. list Janův 4,16-17)

Krátce před smrtí se Ježíš modlil: „Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“ (Jan 17,25-26)

Přáli byste si pozvat Ježíše do svého života? Můžete mu třeba hned teď říct:

„Pane Ježíši, prosím, abys vstoupil do mého života. Odpusť mi můj hřích. Děkuji, že jsi za mě zemřel na kříži. Prosím, aby ses ujal vedení mého života a působil v něm, jak sám chceš. Děkuji, že jsi teď vstoupil do mého života a mám teď s tebou vztah. Amen.“